„Hele, zase čumíš do blba?“
... ozvalo se nade mnou. Starý dobrý Meriwether. Nepoškozený, bohužel, ani v jednom směru. Oznámil mi,…
„… že z výšky něco vidí. A objekt je větší než jakýkoliv předtím.“
Zbývalo jenom vyřešit, jak dostat Meriwethera dolů.
Protože měl strach z výšek, měl i strach z hloubek. Povzbuzoval jsem ho a lhal, že se mu nemůže nic stát.
Nakonec slanil, nebo spíše spadl dolů. Předstíral, že nemá radost ze shledání.
V dálce se skutečně něco rýsovalo.
Velkolepá stavba, jak Meriwether sliboval.
Nevěřil jsem, že se to skutečně děje.
Možná nás odpovědi konečně čekaly za těmito dveřmi.
